Jak už z nadpisu plyne, tak se tyto stínadla odehrála v Kutné Hoře. To je krásné historické město, ve kterém je spousta památek a pár skvělých „stínadelských“ uliček. Většina z nás se sešla už v pátek. Přespali jsme ve škole, kousek od katedrály sv. Barbory. Budíček si tentokrát vychutnal Láďa. Nejprve se nikomu vstávat nechtělo, ale když zmínil snídani, tak jsme hned byli na nohou. K snídani se podával makovec a moje svačina. Když dorazili Kutnohorští, kteří tvořili asi 50% účastníku, tak začala příprava na hru . Ale než se začalo hrát, tak se nejdřív muselo udělat to nejdůležitější…rozdělit se do skupinek.
Skupinky byly následovné:
Po rozdělení do skupinek jsme dostali žluté špendlíky, abychom se jakožto vontové poznali. Každá skupinka dostala taky mapku, abychom se neztratili.
1. Hra spočívala v tom, že jsme měli za úkol získat co nejvíce ulic pod svou kontrolu. Tady si nejlépe vedli Ježkovci. Naopak moje skupinka Akatsuki skončila poslední. Narazili jsme na Žluťase, která nám dala za úkol najít jistý papírek, toho jsme, ale z nějakého důvodu nebyli schopni. Takže nám to zabralo moc času a pak už jsme stihli jen M argi ,která měla takový šikovný hlavolami. Přéma měl fyzické úkoly/poznávačku a u Kuby bylo potřeba vyluštit šifru.
Když skončila hra, tak jsme se vrátili do školy. Cestou zpátky se všichni snažili přijít na počet bodů ostatních skupinek. My jsme to pro jistotu drželi v tajnosti. Naše úsilí bylo zmařeno, když bylo vyhlašování, kromě pořadí byly i zveřejněny body.
K obědu nám Žluťas s Margi uvařili špagety. Konverzace u jídelního stolu byla velice poučná, dozvěděl jsem se, jak se dostal potápěč na stromě uprostřed ohořelého lesa. A taky něco o specialitách trosečníků. Během dojídání padl návrh, že si můžeme „telefunknout“ o mytí nádobí. To tradičně všechno vyhrál Láďa, takže mezitím když jsme my ostatní odpočívali, Láďa umýval nádobí. „Ale neboj Láďo, ty to štěstí naženeš jinde.“ Odpočinek byl některými pojat spíš sportovně, než odpočinkově. Odpočívat nebylo dost dobře možné, protože když jste ztratili pozornost, tak vás z pravidla něco praštilo přes hlavu, nebo Tedýs šlápl na nohu. Největší úspěch sklidily jednoznačně atletické kruhy. Další skvělou atrakci provozoval Přéma s Kubou, když našli lano na šplh. Točili s ním a ostatní se snažili probíhat, aniž by je lano srazilo tváří k zemi.
2.Hra se jmenovala Přenášení ohně. To byla 1. hra po odpočinku. Hrála se okolo školy. Cílem bylo projít, jako skupinka, kolem dokola kolem školy se zapálenou svíčkou aniž by zhasla. Vtom se nám, ale snažili zabránit starší vontové, což bylo nepříjemné, protože to byla vražedná dvojce Kuby a Přémy. Jediná možnost jak se přes ně dostat bylo díky spolupráci více skupinek. To, ale to né všem došlo. Tuto hru vyhráli opět Ježkovci a prohrály opět Akatsuki.
Následovalo úžasné překvapení. Vedoucí nás vzali na exkurzi o místní těžbě a zpracování kovu. A dokonce jsme se podívali do dolů, kde se dříve těžilo. Paní průvodkyně nás vzala pod takový přístřešek, kde se nacházel stroj, který sloužil k transportu vytěženého materiálu na povrch. Všichni jsme dostali bílý plášť, baterku a helmu. Když jsme byli takto vyzbrojení, přesunuli jsme se ke vchodu do podzemí. Jako první jsme museli překonat spoustu schodů, přičemž jsme se dostali 15 metrů pod zem. Hornina tam byla vlhká a pokryta Vápencem, tam kde svítily lampy byly i drobné houby. Zezačátku byla cesta pohodlná, ale to se brzo změnilo. Uličky byly úzké a místy velice nízké (tam přišly k využití helmy). Během cesty jsme měli několik zastávek. Většinou u nějakých jezírek, které byly zbarveny do zelena. Takovouto barvu mají prý proto, že je tam rozpuštěn určitý prvek, který je zároveň jedovatý. Když jsme dorazili k takovému dřevěnému stupínku, byli jsme požádáni o zhasnutí světel, abychom si ukázali v jaké tmě se horníci ocitli, když jim přestal hořet kahánek. Bylo to úžasný, zachvátila nás absolutní tma. Nebylo vidět vůbec nic. K mému zklamání jsme brzy dostali pokyn k rozsvícení, aby mohli jít dál. Netrvalo dlouho a byli jsme opět na povrchu zemském. Vrátili jsme výbavu a vrátili se do školy. Po krátké pauze jsme šli zase ven, tam nám Láďa vysvětlil další hru.
Byla to hra 3. Tato hra byla velice náročná na orientaci v mapě, jmenovala se Hledání Artefaktů. Zadání úkolů bylo jednoduché. Měli jsme najít různé artefakty (předměty), které jsme měli zakreslené na mapě. No a jak to tak bývá, tak to nebylo úplně jednoduché. Všichni vedoucí se nám v tom snažili zabránit, takže když někoho z naší skupinky chytli, tak jsme museli odevzdat život. Byla to velice zábavná hra plná plížení a zběsilých úprků. Naše skupinka se tam absolutně ztrácela, takže to bylo dost náročné. Další problém byl, že v tom přítmí bylo těžký poznat osobu, která proti vám jde. Takhle jsme se nachytali s Davidem, když jsme studovali mapku. Asi 4 metry od nás se objevil Kuba a chytil nás. Ostatní skupinky jsme docela často potkávali, při útěku. To ovšem neplatí pro Kutnohorskou skupinku Ďasové temných ulic. Ti byli dobří, že získali o 9 bodů více, než Scapulové na 2. místě. Po vypršení časového limitu už byla úplná tma. Měli jsme sraz u katedrály sv. Jakuba. Tam nám Láďa vysvětlil jaká je situace s ježkem v kleci… Byl ukraden nějakým maskovaným lupičem, který si říká Široko.
Po startu jsme se po skupinkách rozutekli na všechny strany. My jsme měli štěstí a asi po minutě hledání jsme na Široka narazili. Běželi jsme kolem katedrály, zahnuli jsme do takový úzký uličky , vedoucí do kopce . V tom se k nám přidaly i další skupinky .Ani ne po 15 metrech se před námi objevil dav lidí namačkaní přes celou uličku. Když jsme probíhali, někteří úlekem vykřikli, někteří poznali, o co jde a sdělovali to ostatním. Když jsme vyběhli z davu, tak se nám Široko ztratil. Když jsme probíhali okolo takového vyvýšeného pomníku, tak jsme se zahlédli Širokovu masku. Když jsem vylezl nahoru, poznal jsem, že je to Přéma. Jenomže mě trochu zaskočil, když z těch cca. tří metrů skočil dolů. Tam ho, ale okamžitě ostatní chytli. Široko zvolal : „Já ježka nemám, má ho můj kamarád a toho nikdy nedostanete“. Tak jsme pokračovali v pátrání… Ani po dvou minutách hledání se Široko objevil před námi. A opakoval se velice podobný scénář jako u Přémy. Utíkali jsme za ním z kopce a ze stejné uličky jako minule vyběhli Scapulové a Ježkovci. Což Široka přinutilo běžet do stejné uličky jako předtím Přéma. Když Široko/Kuba viděl tu překážku, tak zpomalil a zahnul do nějaké zahrady. Pří tom manévru jsem ho chytil a společně jsme spadli na trávník. Necelou vteřinu potom, na Kubu naskákali Vánočka se Zdeňkem a jejich týmy. To už Kuba opravdu neustál. Když byl bezpečně Skolen, Vánočka prohlásil ať si Ježka vezmu já.
Vrácením Ježka byla ukončena poslední hra a přišlo vyhlašování.
Ale největší ocenění dostala Margi, dostala totiž 2.březový lístek.
Napsal: Filip Stuchlík
22. října v temný večer dosud záhadné Litomyšle pro většinu účastníků v 11 hodin v noci se sešla většina účastníků v malé tělocvičně. Organizátoři byli již kompletní, kdežto stále tři lidé měli dorazit až v sobotu dopoledne. Ještě než všichni ulehli do spacáků na měkkém pohodlném koberci, téměř všichni si házeli s ringem a později i frisbeečkem v kruhu až nejspíš do půl druhé ráno. V sobotu kolem 9 hodiny ranní po vydatné snídani doprovázené opět ringem a frisbee, ale později také směšnou hrou, která by se možná dala nazívat fotbálkem, až na to že míček neměřil v průměru ani 6 centimetrů. Ještě dříve než dorazili zbylí účastníci, byli jsme provedeni po celé hrací ploše letošních stínadel v Litomyšli. Později, již se všemi členy, byly vytvořeny skupinky "Rychlé studny", "Pruhovaný ponožky", "Scapulové" a nakonec skupinka, ve které sem měl tu čest být členem - "Dajalví". Každá skupinka dostala po deseti životech za člena a rejstřík ve kterém se vždy podepsal vedoucí, u kterého jsme již plnili úkoly. Celková hra spočívala v tom, že jsme museli získat co nejvíce hlasů uliček pro svou stranu, abychom se stali velkým Vontem. Uličky vedoucí pečlivě schovaly za okapy. Když jsme poté vyrazili do zapeklitých uliček a tajemných zákoutích tohoto krásného města, museli jsme u Žluťáska splnit kviz který spočíval ve znalostech jak Jaroslava Foglara celkově, tak hlavně v jeho díle Záhada Hlavolamu, Stínadla se Bouří a Tajemství Velkého Vonta. Také se musela rozluštit tajenka ale to vůbec nebylo těžké a dostali jsme slovo "kostelník", jako první to vyluštily skupinky Dajalví a Rychlé Studny, které neváhali a hned to razili sprintem do srdce města aby našli tu záhadnou postavu. Když jsme kostelníka alias Láďu přece jen našli čekajícího u plotu zámecké zahrady, řekl nám abychom vyhledali jméno právě současného faráře v malém kostelíčku poblíž náměstí. Stačila chvilka hledání a už jsme to pelášili zpátky za kostelníkem s odpovědí. Ten nám řekl, že ve Stínadlech jsou rozmístěni určití vontové, u kterých bychom mohli něco získat. Jenže vontové se s námi bez žlutých špendlíků vůbec nechtěli bavit. Proto jsme museli znovu najít kostelníka, který se ovšem přesouval z místa na místo, tak to nebylo zrovna snadné. Když se nám to povedlo, řekl nám že jsou ukryté v zámeckém podzemí v nějaké hnědé krabičce. Jak jsme získali špendlíky, chtěli jsme kontaktovat Mažňáka alias Kubu. Ovšem to bez ginga nešlo,takže jsme se od kostelníka také dozvěděli kde takový list sebrat, nebyl nijak ukryt, kdežto prostě rostl na stromě poblíž řeky, která byla jedna z hranic stínadel. Poté nás Mažňák uvítal téměř s otevřenou náručí a dal nám za úkol udělat buďto 10 shybů, nebo 100 dřepů. Tento úkol pro nás avšak nebyl vůbec obtížný a tak jsme snadno dostali šifru, jejíž klíčem bylo posunout abecedu o 2 písmena zpět. Po vyluštění jsme zjistili že se bude v 6 večer v zahradě uctívačů ginga konat volba velkého Vonta. Po splnění tohoto úkolu jsme vyhledali dalšího z vontů – Vladimíra Dratuše. Dal nám za úkol najít v ulici Jiráskově žlutý kvítek. Po chvíly hledání jak ulice, tak i kvítku, jsme se vrátili k Dratušovi a ten nám dal za úkol vyluštit další šifru, ovšem tato byla na téma had, takže jsme museli jet od středu spleti písmen až na její okraj. V šifře se ukrýval vzkaz že do 4 hodin máme být před restaurací Slunce. Ale my měli ještě dostatek času najít posledního z vontů, spíše vontku - Fány. Jako úkol tentokrát bylo najít vzkaz v láhvi ukryté někde u břehu, ukázalo se nakonec, že byla přivázaná za provázek na mostě a končila někde v houštině u břehu. Další šifra nám dala nejvíc zabrat, protože nám Žluťas sice dala nápovědu, jenže já si to vyložil jinak, ale nakonec to nějak dopadlo. Pak jsme se tedy s pocitem jistoty sešli s ostatními před hospodou, kde se uskutečnilo hromadné foto. Po chutné večeři jsme se tedy odebrali do zahrady uctívačů ginga a viděli jak nám zpod zídky zahrady uniká Široko. Než jsem stačil zareagovat, asi již 3 účastníci se rozeběhli za ním. Neváhal jsem a se vším nasazením utíkal za nimi. Jenže ztratil se nám, a proto Já, Zdeněk,Tedýs,Lvíček a Žabka jsme bloudili po temných uličkách a hledali tu bílou tvář. Sice se nám objevil, ale ztratili jsme ho, celkem hloupým způsobem za který se trochu stydím, schoval se za sloup podloubí. Ale asi po 40 minutách se nám číhání v ulicích vyplatilo. Díky hroznému zraku Široka který nemohl mít brýle, aby si je třeba nezničil, se mi podařilo příblížit se k němu asi na 5 metrů. Když jsme ho zahnali do kouta dohodl se s námi, jistě i protože byl už dost znaven, že pokud ho dva z nás položí na lopatky tak nám vydá Ježka v Kleci. Padlo to na mě a na Zdeňka, sice přišel i Vánočka, ale příliš pozdě. Nám se to ovšem povedlo a tak jsme si dali telefunken o Ježka, protože jsme oba byli z jiné skupinky. Se štěstím sem vyhrál já, a tak naše skupinka získala Ježka. Než jsme se vrátili zpět do tělocvičny na ukončení hry a vyhlášení výsledků, stala se hodně nepříjemná věc, ztratil se klíč, ale naštěstí duchaplný Véna klíč našel a tak jsme nestrávili noc jako bezdomovci. Umístění skupinek vypadalo takto : 1. Scapulové, 2. Dajalví, 3. Pruhované Ponožky, 4. Rychlé Studny. Před ulehnutím do hajan se ještě hrálo pár her jako demonstrace, evoluce a městečko Palermo. A následující den v Neděli se všichni sbalili a vypravili domů.
Napsal: David Forró
V pozdní večer 22.listopadu se všichni účastnící a organizátoři Stínadel sešli v tělocvičně na Novém Hradci Králové. Jelikož jsme se všichni dlouho neviděli, hrálo se na kytaru (především děvčata), ale po chvíli přišel na řadu fotbálek, který ukončila až 2.hodina ranní.V sobotu po snídani jsme se vydali na hřiště před tělocvičnu, kde byli účastníci rozděleni do skupin a začali plnit bodované úkoly. V úkolech se testovala fyzická zdatnost (běhání od kamínku ke kamínku, tzv. Setonův běh), chemická zkušenost, schopnost sestrojit krychli a čtverec (což pro někoho byl pekelně zapeklitý problém :D ) a v neposlední řadě intelektuální soutěž „Chcete být milionářem, jako je Rolf?“ Soutěží provázel, kdo jiný než Vladimír Rolf, který nám poskytoval např. nápovědu na telefonu, kterou většina skupinek využila a zavolala Ferdu Mravence, který měl stoprocentní úspěšnost! Po hodince strávené plněním úkolů všem vyhládlo. Tento problém nám pomohly vyřešit toasty. Při poledním odpočinku jsme měli tu čest být svědky mistrovského utkání žen ve futsalu, které bylo plné pěkných akcí. Když jsme nabrali síly, jelo se do Starého Hradce, kde započala hlavní část programu. Začátek byl u kostela Svatého Ducha, skupinky dostaly mapu, do které měly vyznačit místa vytisklá na přiložených papírech, ale daleko důležitějším úkolem bylo najít části Tleskačova létajícího kola, schované někde poblíž Velkého a Malého náměstí a při putování se ještě spřátelit s jednou herní postavou. Vydali jsme se tedy hledat záhadná místa z papíru. Po zakreslení několika bodů na mapě nám cestu zkřížila první herní postava (Dudla), která nám sdělila, že už má kamarády a o jiné nestojí; a tak jsme pokračovali. Cestou se nám podařilo najít plachtu, volant a sedátko z létajícího kola, ale hlavně se nám podařilo najít kamaráda v kožené bundě, který byl s námi ochoten spolupracovat za list ginga. Náš nový pomocník nám zadával úkoly, luštili jsme tajné zprávy (které nás zavedly zase na další sérii úkolů, jako např. hledání Bubliny) nebo nám dal rádiový přijímač (který vysílal dvě písmena v morseovce), podle kterého jsme museli najít stanici,ze které byl signál vysílán. Poslední rozluštěná zpráva nám dala vědět, že tajemný pan EM má u sebe ježka v kleci a má se s někým sejít v 7 hodin u kostela. Tímto odpolední část hry skončila a velké finále se Širokem mohlo započít. Po sedmé hodině se všichni sešli u kostela a vydali se za panem EM. Pan EM se opravdu sešel s nějakou osobou, která bohužel pro něj chtěla ježka jen pro sebe, čehož také násilím docílila. Tajemná postava se dala na útěk po schodech dolů, ale to už jsme byli za ní, když najednou upadla. Všichni se na ní vrhli a zjistili, že ježek v kleci už má jiného vlastníka! ,,Široko!" zvolal někdo z početné tlupy toužící po ježkovi, všichni se otočili a zahlédli Široka v dáli. Jenže Široko byl už moc daleko; ikdyž se za ním většina vydala, bylo to beznadějné. Hon tedy započal! Já s udatným Přémou Kapučínem jsme se vydali na zběsilou stíhací akci, která po 20 minutách bloudění přinesla ovoce! V jedné z uliček se mihla bílá maska pronásledovaná dvojicí vytrvalců. Široko uháněl jako smyslů zbavený. Vyrazili jsme s Přémou tak rychle, jak to jen šlo, protože jsme tušili, že taková šance se už nebude opakovat. Po dvou stech metrech se Široko zadýchal natolik(ve skutečnosti se mu otočila maska a nic neviděl-pozn.red.), že jeho nosdry nasály masku až příliš důkladně, musel zastavit a to se mu stalo osudným. Skočil jsem a zavalil ho! Bílá maska se moc necukala a vzdala se tak cenného pokladu, ježka v kleci!!! Večer 23.listopadu ještě proběhlo celkové bodové vyhodnocení, které s náskokem 14 bodů ovládli Želvouni !! Poté proběhlo předávání cen a závěrečná partie fotbálku.
Napsal: Bafon
V páteční večer se do tělocvičny na Nový Hradec Králové sjela většina účastníků letošních Stínadel. Hlavním programem až do půl druhé ráno byl fotbal. Potom konečně dali unavení výtržníci pokoj, zahrabali se do dek a spacáků a byl na pár hodin si zdřímli. S ránem jsem dorazil do tělocvičny i já. Známé firmy, nebudu je jmenovat (všichni jistě znáte Margi, Matěje, Sviště2 nebo Rolfa), byly ještě ve spacácích. A to bylo už půl deváté! K jejich cti nutno dodat, že za hodinu a půl byli již všichni na svých místech v okolo školy, kde se odehrávala první část hry. Vázání uzlů, skoky do písku, poznávačka rostlin a souhvězdí, kopy na branku či hody na koš, idiánské měsíce, zdravověda, kimovka s čísly. Tím vším byly prověřeny naše schopnosti, než jsme se pustili v našem kutlochu do výborných toastů. Za zmínku stojí Toptoast. Mezi chleby se namaže slušná vrstva švestkových povidel, přidá se několik kostek cukru a dá se zapíct. Poté si užijete půl dne na oné místnůstce. Když nám slehlo, vyrazili jsme v půl třetí busem na Starý Hradec. Museli jsme najít jistého MVDr. Rosťu Výražku (Rolf byl jako loni u kašny na námku). Nejdříve chtěl přinést list ginga, potom nám předal papír, na kterém bylo plno otázek z oblasti přírodopisu. Všichni jsme jej nejprv vyplnili a teprve když nám MVDr. Výražka poradil, vyluštili jsme ukrytý vzkaz, který nás poslal za slečnou Vendulkou, Margi. Kvůli ní jsme běželi na druhý konec náměstí, abychom vytáhli z poza okapu na kostele lístek se šifrou. Když jsme ji vyluštili, bylo nám jasno, že nám teď pomůže jedině Vilda Drabšík, totiž Matěj. A nečekaně tomu tak bylo. Když se prošlo Územím rozšlapaných exkrementů (víme kdo,že?), byla za rohem zamřížovaná okna. Na jednom z nich byl velice šikovně uvázaný provázak s uzlíky. Morseovka a další jméno. Museli jsme vyhledat Vlastu Bumbrlíčkovou, pro kterou nám dal Vilda papír s nic neříkajícím textem. Vlasta chtěla za pomoc list všem jistě běžně známého liliovníku tulipánokvětého, takže nemusím říkat, že šlo o bioDudlu. Od ní pokračovala cesta k Láďovi, který je ve Stínadlech nazýván Jáchymem. Dal nám svíčku a běželi jsme zpět k Vlastně, abychom konečně přečetli ten vzkaz, který byl na papíru napsán octovou vodou. Naštěstí organizátoři počítali s tím, že všem vzkaz shoří, a proto byla k mání za dvacet kliků zpráva v morseovce. To už bylo ovšem šero a začal nejočekávanější úsek hry. Ve zprávě stálo, že máme sledovat Jáchyma, aby nás neviděl, protože předá ježka v kleci Širokovi. A tak se na nás koukali hradečtí obyvatelé všelijak, když jsme plížili pod auty a za lampami, popelnicemi a rohy baráků. U jednoho dvorku nastal poprask, Široko už vyrazil. Letos si bohužel moc nezaběhal, protože asi po deseti minutách mu skočil na krk Svišť a zavolal svého druha ze družinky - ano, Topika. Když již zmíněný pátrač doběhl, nemilosrdě narazil Široka na zábradlí a ježek byl jejich. (Zájemci se mohou podívat Rolfovi na záda a uvidí ojedinělý vzor hradeckého zábradlí.) Široko však brouzdil ulicemi ještě dalších deset minut, a tak jsem měl i já tu čest se s ním poprat. Večer proběhlo v ležení vyhodnocení. Překvapivě vyhráli Uctívači Wilsona - Kuba a David. Do půlnoci probíhala dražba a potom jsme se rozdělili na tři skupinky. Organizátoři zalezli k notebookům prohlížet fotky, půlka účastníků šla spát a druhá půlka je zase nechtěla nechat usnoout, jelikož hrála na kytary a zpívala.
Napsal: Wapi
Úvodní stránka