Výprava k Výskytu

Autor: Danda

Foto: Dudla

Tak vzhledem k tomu, že Robinzonáda se nekonala, byla uspořádána alespoň výprava do okolí krásného, velkého českého města, v němž též vyrůstá nová Foglarova ulička. Takže, lidí moc nebylo, vzhledem k nemocem, ulítnutým včelám a podobným záležitostem. Nakonec jsme byli Já (Dan), David, Kuba a Matěj Správkovi, Dudla, Láďa, Otec a odpadnuvši z důvodu "mě je blbě" také Helča, zvaná též Mraví. Ponejprve jsme si zahledali lístečky v Hradeckém parku, abychom díky nim zjistili tajemné sdělení, z něhož se nakonec vyklubalo, že půjdeme navštívit Foglarovu uličku. Tak jsme tedy šli. Před ní jsme se všichni hezky vyfotili, nějaká ta památka musí bejt, a dále jsme pokračovali temným průchodem přímo do uličky. Tam se tedy Helče udělalo špatně, a tak nás ta nebohá opustila a neviděla ty krásy přírody a podobné věci, nezahráli si s námi, ani se s námi společně nenajedla (důležitá věc) za zpěvu ptáků u rybníka plného ryb. A tak jsme pokračovali městskou hromadnou dopravou, v níž se zrovna nastupovalo předními dveřmi protože byl víkend. Dojeli jsme až na konečnou a vystoupili, již blízko lesů. Zde jsme se tedy poprvé najedli (důležitá věc) a provedli pokus: "Vyletí gejzír, zda vhodíte mentosky do coca-coly?" a úspěšně, ačkoliv to byl účinek pouze jedné mentosky. Po jídle (důležitá věc) jsme se vydali dále, a za krutého řezání se jsme dorazili k pomníku, neptejte se mě prosím co to bylo za pomník, já ani nečet, co na něm bylo, jen jsem zapózoval pro fotku. Dále jsme se už tak ukrutně nebili, jen jsme začali další, tentokrát obtížnou hru, která spočívala v tom, že každý měl házet ostatním kamínky (píšu kamínky, ale občas to byly pořádné šutry) do batohu nebo do kapes. Tatož hra byla obtížná, neboť jsme ty kamínky mohli také vyhazovat a to byla pro ostatní velká zátěž, protože potom jsme si kapsy pravidelně prohlíželi. Dále taky šel Ferda napřed, aby se nám schoval, a představte si, my jsme ho měli uvidět dříve než on nás a udělat na něj BAF dříve než on na nás. To bylo tíéž obtížné, neboť jsme se zabývali kamínky... Nicméně kdo vyhrál, v tom mi jaksi nebylo jasno, protože otec později vnesl do hry jakási podivná pravidla, takže to bylo relativně zamotáno. Nicméně to už jsme se blížili k cíli naší cesty, k Výskytu. To byla malá říčka, nebo velký rybník, ale asi ten rybník, já si nejsem jista, ale upozornění, že jsme se vyskytli u Výskytu, bylo vzneseno již u říčky... ? Tedy stejně jsme se dostali k rybníku. Zde jsme pojedli(důležitá věc), naučili se uzly, házely kameny do vody a zahráli si další hru, tentokráte o cenu, kterou byl banán. Účelem hry bylo najít v lese co nejvíce předmětů, které nepatří do přírody, jako třeba mapa nebo zubní kartáček Colgate?, ačkoliv jsme nacházeli i jiné předměty, které tam byly pohozeny již dříne, ale většinou byly uznány. V této hře zvítězil David, a tak dostal banán... Také jsme zde vyluštil tajemnou šifru, kterou jsme dostali za cesty k parku v HK. Hlásala: Přihlašte se do dlouhodobé hry Jestřábí Přelet, tak neváhejte a koukejte se přihlásit, dokonce se dostávají krásné kartičky... Odtud jsme se vydali už rovnou domů, zatímco vedení vyhlásilo, že kdo se dostane za vedoucí, jinak řečeno kdo půjde pomalu, bude zbombardován šiškami, neboť jsme spěchali na vlak. Tam jsme tedy ale také dorazili včas, a tak nám nezbylo, než se rozloučit s Dudlou a Láďou a jet domů... Tedy, výprava se povedla, i když bylo málo účastníků a myslí, že se všem líbila.