Výprava do skalních bludišť (09.08.08)

Autor: Alena

Foto: Mudla, Tomík a Vašek

Prolog: "A lilo a lilo. Jenže ... přestalo zrovna ve chvíli, kdy jsme vystoupili z vlaku na nádražíčku v Adršpachu." (Ferda)

Kapitola 1: Začalo vše příjezdem Tomíka a Vaška z Prahy v pátek 08/08/08. Šli jsme pozdě spát. Vstali jsme však poměrně brzy - v 8:30 nám odjížděl vlak. Obloha byla zatažená a začalo poprchávat. Když jsme přestoupili ve Starkoči na osobák do Adršpachu, tak už lilo pěkně. David a Dan jako správní ignoranti si schválně nevzali pláštěnky, tak mě představa, že chodí celý den jen tak v dešti zrovna nenadchla. Ale naštěstí se obloha pročistila a my už vystupovali z vlaku sice do podmračeného, ale nedeštivého dne. V Adršpachu se k nám přidali Láďa, jeho sestra a Vašek číslo 2.

Kapitola 2: Nejprve jsme vyšlápli na Křížový vrch. (Vašek z Prahy jej označil bez diakritiky za KRIZOVY VRCH, poněvadž na něj náhle dolehla krize - pozn. Ferda).

Kapitola 3: Potom jsme vešli do skalního města. Nejprve jsme oběhli lom - jezírko, protože Ferda chtěl najít kešku (pro neznalé: POKLAD - pozn.Ferda). Což se nepovedlo. Bylo to na pěkném místě, leč plném mudlů (pro neznalé: OBYČEJNÝCH SMRTELNÍKŮ - pozn.Ferda). Pak jsme se sunuli dál. U Varhan jsme se usadili, Ferda jako jediný pojedl housky s paštikou, všichni jsme se na něj dívali, jak maže a jak papá (všichni ostatní totiž jedli před vstupem do skal, zatímco Ferda kupoval vstupenky - pozn.Ferda). Když dojedl, šli jsme dál, místy se brodíc masou turistů. (doslova jsme o ně zakopávali - pozn.Ferda) Hromady a hromady lidí, malí velcí, tlustí, tencí ... (no, co jsem říkal? - pozn.Ferda). Skály jsou stále hezké a všechny stojí pořád tam, kde jsme je viděli naposled. S Láďou jsem se oddělila u malého vodopádu a šli jsme vyfotit Starostu a Starostovou. Spěchali jsme. Tam to šlo, zpět jsme tvořili protisměr, tak někteří svátečníci byli naštvaní. Jo, jo ....

Kapitola 4: Brzy jsme pokračovali opět spolu (celá parta - pozn.Ferda) Vlčí roklí do Teplických skal. Původně jsme měli okruh prodloužit o výstup na Čáp, ale bylo už hodně hodin. Tak jsme pokračovali okruhem Teplických skal. Už jsme byli ušlí (tzn. uchození - pozn.Ferda), ale šlapali jsme dál (bodejť, když nám jel za chvíli vlak - pozn.Ferda). Čím dál tím víc jsem začala pochybovat, že vlak v 18:20 stihneme (já o tom pochyboval od začátku - pozn.Ferda). Tak jsem začala skupinu popohánět. Tomík, Vašek David a já jsme drželi přední lini (nevím, co Vaškovi slíbila, ale před tím držel pořád zadní linii - pozn.Ferda).

Kapitola 5: Vlak jsme stihli, ale asi tak, že jsme dorazili k zastávce a za 2 minuty už jel vlak. :) (nevím, čemu se směje, kdybych je ze zadní linie pořád nehnal, tak by nám ujel - pozn.Ferda).

Epilog: Byli jsme uondaní a ušlapaní (bodejť, když tam bylo tolik lidí, že po sobě všichni šlapali - pozn.Ferda), ale výprava byla velmi vydařená. (na tom má zásluhu Dudla - objednala nám prima počasí - jen škoda, že u toho nebyla - pozn.Ferda)